Pokud patříte k milovníkům kávy, kteří hledají v šálku víc než jen kofeinový kopanec – konkrétně ty tóny tabáku, kakaa a karibského slunce – možná jste si všimli nepříjemného trendu. Vaše oblíbená zrna s nápisem Cuba Serrano nebo Turquinomizí z pultů pražíren rychleji než rum na havanské party.

Proč je v Evropě tak těžké sehnat poctivý kubánský „shot“? Není to jen o špatné úrodě. Je to koktejl politiky, logistiky a smůly.

1. Embargo, které „bolí“ i nás

Hlavním viníkem je americké obchodní embargo. I když jsme v Evropě, globální finanční systém je s tím americkým propletený víc než špagety.

• Bankovní strach: Většina velkých evropských bank má pobočky v USA. Aby neriskovaly obří pokuty od amerických úřadů, raději blokují platby, které mají v popisu slovo „Cuba“.

• Logistická stopka: Pokud loď zakotví na Kubě, má na půl roku zakázaný vjezd do amerických přístavů. Hádejte, kterou trasu si rejdaři vyberou raději?

2. Příroda se neptá

Kubánské zemědělství bojuje s klimatickou změnou v první linii.

• Hurikány: Pravidelné návštěvy ničivých bouří dokážou během pár hodin smazat celoroční práci farmářů v pohoří Sierra Maestra.

• Sucho a škůdci: Nedostatek moderních hnojiv a pesticidů (opět díky omezenému dovozu) znamená, že kubánské kávovníky jsou zranitelnější než ty u sousedů.

3. Zastaralá infrastruktura

Na Kubě se čas zastavil v 50. letech, což je sice romantické pro turisty v amerických veteránech, ale tragické pro exportéry kávy.

• Chybějící technika: Od zpracovatelských závodů až po náhradní díly do náklaďáků – všeho je nedostatek.

• Priorita pro domácí: Kubánská vláda se snaží uspokojit domácí poptávku, a tak na export zbývá jen zlomek té nejkvalitnější produkce.

4. Evropská byrokracie (EUDR)

Aby toho nebylo málo, do hry vstoupila nová nařízení EU proti odlesňování (EUDR). Dovozci musí u každého pytle kávy dokázat, že kvůli němu nebyl vykácen prales. Získat takovou certifikaci a přesná geodata z kubánských hor je pro tamní úřady a malé farmáře běh na velmi dlouhou trať.

Co s tím?

Situace je sice napjatá, ale ne beznadějná. Kubánská káva se do Evropy stále dostává, jen v menších dávkách a přes specializované prostředníky, což logicky tlačí cenu nahoru.

Zkuste se podívat po kávě z Bolívie nebo Hondurasu. Mají podobný chuťový profil – plné tělo a nízkou kyselost – a ušetří vám čekání na zázrak z Havany.